Dětský psychiatr

Co by mělo rodiče upozornit, že se s jejich dítětem děje něco nedobrého? „Varovným signálem jsou vždy výrazné změny v chování,“ upozorňuje MUDr. Michal Považan z oddělení dětské psychiatrie TH kliniky v Praze. „Upovídané, společenské dítě, které rádo chodilo na dramaťák, se najednou zavírá samo v pokoji. Příznaky deprese jsou často jiné než u dospělých: můžou vypadat jako vymýšlení si nebo lhaní. Dítě třeba začne mluvit o tom, že mluví s duchy,“ popisuje Michal Považan.

Ani sebevražedný pokus nepřichází bez varování. Většinou mu předchází období, kdy o ní dítě uvažuje a mluví (pokud ne doma, tak třeba na sociálních sítích). Někdy se může zdát, že chce dospělé jen vyděsit, upoutat na sebe pozornost. „Když máte impulzivní, hyperkinetické dítě, které vykřikne ,já se zabiju!´, asi dokážete odhadnout, že to nemyslí vážně. Ale zdaleka ne vždycky,“ varuje doktor Považan. Dlouhodobější vyhrožování sebevraždou by podle něj vždy mělo být důvodem k vyšetření.

Nemoci, které mohou děti trápit
  • Deprese: Je způsobena nedostatkem určitých látek v mozku. Může, ale nemusí mít „objektivní přičinu". Depresivní děti působí zpomaleně, nesoustředí se, odmítají kontakt s vrstevníky, můžou se objevit i bolesti břicha nebo poruchy spánku. Předepsání antidepresiv je někdy nezbytné.
  • Poruchy autistického spektra: Lze je rozpoznat už před třetím rokem života. Dítě nekomunikuje s okolím, nehraje si, má stereotypní chování. Tyto poruchy zatím lékaři neumí léčit. Terapií je ale možné zlepšit některé příznaky.
  • Tikové poruchy: Typické jsou tiky ve formě pokašlávání, chrochtání nebo výkřiků sprostých slov (Tourettův syndrom). Často se vyskytuje společně s hyperkinetickou poruchou nebo obsedantně kompulzivními projevy. Léčí se antipsychotiky.
  • Posttraumatická stresová porucha: Objevuje se například po úmrtí blízkého člověka, autonehodě nebo zneužívání. Takový zážitek naruší dítěti obraz jeho světa a důvěru v něj. K psychoterapeutické léčbě je potřeba čas; v akutní fázi je možné naordinovat psychofarmaka.
  • Úzkostné poruchy: Nepřiměřený dětský strach z odloučení od rodičů, z vrstevníků, ze tmy... často vede k fobiím u dospělých. Léčí se psychoterapií, pokud se přidruží další obtíže, nasazují se antidepresiva.
  • Sebevražedné sklony: Nejde o zvláštní diagnózu; sebevražedné chování může doprovázet většinu výše zmíněných onemocnění.

Půjdeme k panu doktorovi!

Hlavním nástrojem psychiatra je rozhovor. Při prvním kontaktu si většinou povídají všichni dohromady, lékař, dítě i rodiče; pak následují pohovory s dítětem i s rodiči zvlášť. Menší děti psychiatr pozoruje při hře, nechá je kreslit a sleduje úroveň jeho pohybového i duševního vývoje. Pro upřesnění svého „podezření" používá dotazníky. Někdy si i vyžádá posudky dalších odborníků. Ať už je diagnóza jakákoli, vždy se bude týkat celé rodiny, součástí vyšetření je proto i rodinná diagnostika.

Kde najít pedopsychiatra?

Na stránkách Asociace dětské a dorostové psychiatrie najdete seznam ambulantních pedopsychiatrických ordinací, klinik i léčeben i další informace. Léčba u pedopsychiatra je hrazena ze zdravotního pojištění.

Do poradny, nebo na psychiatrii?

Návštěvu psychiatrické ambulance mnohé rodiny vnímají jako „konečnou“, krajní řešení. Mnohem přijatelnější je pro ně návštěva pediatra, neurologa nebo rodinné či pedagogicko-psychologické poradny. To ale mnohdy nestačí. Psycholog nemůže nahradit psychiatra, nemá potřebnou atestaci, zkušenosti s diagnostikou ani možnosti léčby (předepsání léků). A nestačí ani jakýkoli psychiatr: musí mít specializaci na děti.

 

Důležité je si všímat nezvyklých projevů u dětí

Přijďte za dva měsíce!

Pozor ale! „Dětských psychiatrů je v České republice málo,“ přiznává MUDr. Jaroslav Matýs, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie. Může se vám tak snadno stát, že budete na termín čekat měsíc i víc. To se ovšem netýká akutních situací, například sebevražedných pokusů. V takových případech volejte sanitku a nechte dítě odvézt přímo na psychiatrické oddělení nejbližší nemocnice.

Přestože může být obtížnější se dostat ke správnému lékaři, určitě to stojí za to. Jak odhaduje doktor Považan, 70–80 % nemocných dětí se plně vyléčí. Většinu ostatních se podaří aspoň stabilizovat natolik, aby mohly pokračovat ve školní docházce.

Děti jsou menší, při psychických problémech ale netrpí méně než dospělí. A nedokážou se bránit. Proto mějte „oči na stopkách“. )